Jdi na obsah Jdi na menu

Proč vlastně nosím brýle?

28. 3. 2018

bryle.jpgVelmi často se setkávám s otázkou, proč vlastně nosím brýle, když nevidím. Řekla bych, že je to snad nejčastější otázka od lidí z okolí, ale nejen od nich. Je tomu už pár let, co mě v autobuse oslovila jedna stará paní a ptala se, proč nosím bílou hůl, když normálně vidím. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nevidím nic, ani světlo a tmu. Paní mi tehdy řekla, že si nemusím vymýšlet, že je jí naprosto jasné, že vidím, jinak bych přece neměla brýle. :-) Ale ono je to všechno trošku jinak.

Mnoho nevidomých lidí nosí brýle, i když většinou sluneční – tmavé. To ale není můj případ, já mám brýle ráda, ale ne ty sluneční. Líbí se mi brýle, které vypadají jako dioptrické, jen mají třeba lehounce zabarvená skla do růžova, červena, a tak. Mám jich doma slušnou sbírku a kdyby cena brýlí v optice byla nižší, měla bych jich ještě víc. :-) Občas si koupím i sluneční brýle ze stánku nebo módního obchodu, ale musí být něčím zajímavé, nějak mi musí padnout do oka. Je to taková moje úchylka – střádat brýle podle aktuální nálady nebo oblečení.

No a proč brýle vlastně nosím, když opravdu nic nevidím? Důvodů je hned několik. Jsem na brýle zvyklá od mala – když jsem byla úplně malá – asi tak do tří let – něco málo jsem viděla, sice jen obrysy a na malou vzdálenost, měla jsem obrovská a těžká skla, když jsem ve třech letech o zrak přišla úplně, brýle mi zůstaly tak nějak pořád – naštěstí už bez těch obrovských skel.Takže jsem si na ně prostě zvykla.

Dalším důvodem je to, že díky mé oční vadě se mi oči dost změnily a příliš hrdá na to, jak dnes vypadají, opravdu nejsem. Ale zase se ráda občas líčím, takže pod černými brýlemi bych s líčením moc parády neudělala. :-)

A konečně se dostávám k tomu hlavnímu, proč bych se bez brýlí necítila venku dobře. Brýle jsou totiž pro mě něco jako ochrana. Asi jste si všimli, že když nevidomí jdou po ulici, často se drží při okraji chodníku, většinou na straně, kde je plot, zeď nebo třeba keře a živý plot. Je to kvůli orientaci, lépe se nám tak pohybuje a držet se na kraji chodníku, kde je silnice, je někdy dost nebezpečné. To je sice pravda, jenže jak si tak chodím podél kraje chodníku, často mě překvapí překážky, které holí nezachytím, protože jsou právě ve výšce očí. Jsou to třeba neostříhané větve z keřů a stromů. A i když se snažím držet si od plotu nebo zdi odstup, často se stane, že mě větvička švihne do oka. Ne, že by mi až tak záleželo na tom, jestli si oko vypíchnu nebo ne, ale tu bolest nikomu nepřeji. A brýle jsou v tomhle spolehlivé a před takovými nástrahami mě vždy bezpečně ochrání.

Takže brýle jsou můj doplněk, záliba a navíc mě chrání, když se sama vydávám do ulic.

 

 

 

Pokud vás můj článek zaujal, budu ráda, když se připojíte na facebookový profil této stránky.

A jestli si chcete prožít míchání osobní vůně na míru nebo kraniosakrální terapii cestou hluboké relaxace, kterým se věnuji, neváhejte mě kontaktovat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Xenie Bodorík Pilíková - Obdivuji tě Šárinko

30. 3. 2018 5:14

Šárinko jsem moc ráda, že jsi začala psát, odkrývat. Je to poučné a hlavně, díky tobě se my, vidící, staneme empatičtějšími. Děkujuuuuu!!