Jdi na obsah Jdi na menu

Nákupy potravin aneb někdy prostě nemám den :-)

23. 5. 2018

Dnes napíši něco o nakupování potravin, ale nejen o tom. Budu s vámi sdílet příběh z mého života, kde se třeba sami poznáte. Určitě jste zažili nejednu situaci, která by vás normálně absolutně nerozhodila. Ale vy jste zrovna byli v takovém rozpoložení a tato situace vás natolik zasáhla, že jste se z toho dlouho vzpamatovávali a možná ještě dnes máte problém se s tím vyrovnat. Ať už to bylo slovo, věta nebo jen pohled, který třeba vůbec nebyl myšlen zle, vás to prostě v tu chvíli velmi zranilo. Kdybyste to vypravovali někomu jinému, často se může jen pousmát nad takovou banalitou neboť si neuvědomí, že to, co jemu připadá hloupé, směšné a nedůležité, se vás může někdy velmi dotknout. A přesně tohle se stalo mně právě při nakupování.

Zážitek, o kterém chci napsat, se mi stal před mnoha lety, ještě jsem studovala na vysoké škole, neměla jsem děti a žila jsem sama jen se svým nevidomým partnerem. Rozhodla jsem se zajít koupit pár drobností do naší prodejny potravin. Nebyl to supermarket, jen větší samoobsluha, kam jsme běžně chodili nakupovat. Protože prodavači v některých obchodech nevidí rádi, když se jen s hůlkou samostatně proplétáme mezi regály a navíc některé věci bychom v obchodě obtížně hledali, většina nevidomých požádá u pokladny, aby jim zavolali někoho, kdo jim pomůže nakoupit. Znám mnoho nevidomých žen, které takto nakupují týdenní nákup pro celou rodinu a velmi je za to obdivuji. Tak i já jsem si tehdy statečně stoupla k pokladně a čekala, zda mi někoho zavolají. Nejdřív se nic nedělo, po nějaké době jsem se připomněla, ale paní pokladní mě snad ani nevnímala a pořád nikoho nezavolala. V obchodě nebylo až tak rušno, ale i tak měla paní pokladní plné ruce práce. No a v tu chvilku se spustil proud myšlenek. Dodnes si pamatuju, jak se mi stáhlo hrdlo a v hlavě mi začaly vířit otázky: proč zrovna já, proč se musím lidí doprošovat, aby mi někdo pomohl? Jsem absolutně neschopná, nedokážu si sama ani nakoupit pár rohlíků, kdybych viděla, tohle se mi nemůže stát, proč zrovna já musím být závislá na ostatních, tak moc bych chtěla teď vidět a proběhnout obchod jako ostatní, co tu nakupují. Po dvaceti minutách jsem s pláčem odešla z obchodu s prázdnýma rukama. Brečela jsem až domů a cítila jsem se hrozně. Strašně jsem se styděla za svoje pocity, vždyť já přece nejsem typ člověka, který se kvůli takovým věcem hroutí ani nemám tendenci se litovat nebo žehrat na osud, naopak se snažím žít nejlíp jak se dá. Vím, že normálně bych se ozvala a doprovod bych si zařídila bez problémů. Ale prostě v tu chvíli to na mě jaksi padlo. A hodně dlouho mi trvalo, než jsem se zase odhodlala vyrazit do většího obchodu na nákup.

Nejdřív chodil na nákupy můj nevidomý partner, který vždy perfektně potraviny nakoupil a absolutně vždy a všude si v obchodech poradil. Já jsem si pak už většinou na nákupy brala kamarádku, která mi pomohla si v obchodě z nabídky vybrat, přečíst vše, co jsem potřebovala a zorientovat se v sortimentu potravin. Dnes již chodím nakupovat potraviny s manželem nebo i jen s dětmi. A díky kineziologii jsem si i svůj zážitek z obchodu zpracovala a chodím nakupovat i sama. :-) Ale po pravdě to moc nevyhledávám.

Nejradši mám ale nákup potravin přes různé online shopy, které vám vše dovezou až domů. Tak si můžu opravdu projít celý sortiment, který v obchodě mají a vybrat si přesně to, co potřebuji.

Díky takovým zážitkům jako byl ten z obchodu vím, že člověk nemusí být vždy silný a že není důvod se za to stydět, naopak je dobré o věcech mluvit a nedržet je v sobě a také si dovolit prožít své emoce.

 

 

 

Pokud vás můj článek zaujal, budu ráda, když se připojíte na facebookový profil této stránky.

A jestli si chcete prožít míchání osobní vůně na míru nebo kraniosakrální terapii cestou hluboké relaxace, kterým se věnuji, neváhejte mě kontaktovat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář