Jdi na obsah Jdi na menu

Můj pomocník počítač

28. 6. 2018

Ráda bych se dnes věnovala něčemu, co je pro mě – jako pro nevidomou – hodně důležité. Jsou to počítače. Ajťáci mi prominou, že možná článek nebude podle jijich gusta, ale třeba si v mém povídání také najdete kousek inspirace pro sebe.

Pro mě – jako pro nevidomou – je počítač neocenitelný pomocník, protože mi v mnoha věcech usnadňuje a zpřístupňuje svět okolo nás. Můžu si nejen přečíst knihu, díky počítači si zvládnu leccos sama zařídit a vyřídit, ale také může v mnoha ohledech bořit bariéry mezi námi a zdravými lidmi. Jjaké byly moje počítačové začátky a jak jsem na tom dnes?

První svůj počítač jsem měla již v rvní třídě v roce 1991, jakmile jsem se naučila číst a psát braillovým písmem. Tehdy se nejednalo o klasický počítač, byl to počítač vyrobený přímo pro nevidomé Eureka A4. Vypadal asi jako notebook bez displeje, ten totiž nepotřeboval, protože byl pouze pro nevidomé. Místo klasické klávesnice měl klávesnici pro psaní bodového písma, stejnou jako jsme měli na pichtově stroji, o kterém jsem psala v tomto článku. Počítač byl vybaven hlasovým výstupem, takže všechno, co jsem na něm napsala, nebo co by se běžně zobrazovalo na obrazovce, počítač řekl. Měl základní funkce – jako zápisník, kalkulačka, hodiny a kalendář, diář, daly se na něm skládat jednoduché skladby a také programovat v programovacím jazyce Basic. To mě velmi bavilo, takže jsem velmi brzy začala navštěvovat kurzy programování u RNDr. Hany Bubeníčkové – současné ředitelky největší brněnské organizace pro nevidomé – Tyflocentra Brno. Pamatuji si, že jsem tehdy – jako prťavá druhačka – do kurzu moc nezapadla, protože kurzy navštěvovali nevidomí všech věkových kategorií a já tam byla nejmladší, takže vedle dospělých programátorů jsem spoustě pojmů vůbec nerozuměla, ale snažila jsem se, co to šlo. :-) Eureka byla ale jen počítač pro nevidomé, nedal se připojit ani na internet, mohla jsem používat jen funkce, které byly předem v počítači předinstalované. Mnoho nevidomých pro Eureku programovalo počítačové hry nebo různé zábavné prográmky a tím jsme se jako děti často bavily. Eureka mi pomáhala ještě na střední škole, když jsem si psala zápisky v hodinách nebo jsem pomocí ní psala písemky, dala se totiž připojit k tiskárně a vše jsem tak mohla i vytisknout pro vyučující. měla jsem ji tedy asi deset let. Kdo by se o Eurece chtěl dozvědět více, může si přečíst článek od opravdových ajťáků zde.

I když jsem měla Eureku, pořád jsem snila o opravdickém počítači, přes který si budu moct číst knihy – jak jsem o tom psala tady – poslouchat hudbu a později se i připojovat na internet. Opravdový počítač jsem dostala v polovině 90. let. Byl to můj velký koníček, chtěla jsem o něm všechno vědět, jak funguje, proč funguje, co se s ním vše dá dělat. Takže jsem kromě programování – teď už v jazyce Pascal – přidala ještě další výuku informatiky v brněnském Tyflocentru, kde mě zkušený lektor učil nejen o tom, jak počítač pracuje, ale také mi ukázal, jak dobře počítač ovládat a využít tak všechny jeho možnosti. Od té doby už mě počítače neopustily, nyní používám klasický notebook a neumím si život bez počítače představit. Pomáhal mi při studiu na gymnáziu, na vysoké škole, v zaměstnání i podnikání. Mohu si sama nakoupit potraviny nebo jakékoli jiné zboží, přečíst si dopis, najít si, jaké bude počasí, vzdělávat se díky rychlému přístupu k novým poznatkům a mnoho a mnoho dalšího. Vlastně díky počítači si dokážu bez pomoci tvořit tyto stránky. :-) Jsem tak mnohem méně závislá na druhých lidech a to je pro mě osobně hodně důležité.

Příště napíšu, jak s počítačem pracuji bez zraku, co na počítači dělat mohu a s čím potřebuji pomoct.

 

 

 

Pokud vás můj článek zaujal, budu ráda, když se připojíte na facebookový profil této stránky.

A jestli si chcete prožít míchání osobní vůně na míru nebo kraniosakrální terapii cestou hluboké relaxace, kterým se věnuji, neváhejte mě kontaktovat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář